Zmereni cele delky a upraveni kroku podle toho je dobrý nápad na přesnou kalibraci. Pokud se udělá na délce pro celý výrobek a přepočte se na kroky na mm je o hodně přesnější, než když se dělá na malém kousku. Ale pořád je to kalibrace - ale je to dobrý nápad. Slicer vypočítá celkovou délku spotřebovaného filamentu sečtením hodnot v g-kodu. Pokud je tiskárna dobře sestavená mechanicky (nic nepřeskakuje, neprokluzuje apod.) a je správně zkalibrovaná musí spotřebovat přesně tolik filamentu kolik píše slicer. Pokud ho spotřebuje míň musí se nedostatečné množství projevit na výtisku. Takže já bych vytisknul testovací tisk, změřil kolik se skutečně spotřebovalo a upravil kroky/mm.
Slic3r počítá množství vytlačeného plastu z šířky a výšky vrstvy a z délky segmentu, který tiskne. Přimíchá do toho ještě extruder multiplier a hodí to do g-kodu. Někde jsem na netu viděl krásný popis včetně obrázků, ale teď si bohužel nevzpomenu kde.
Jestli jsem správně pochopil z předchozích příspěvků vadí Ti, že při tisku solid infilu se první vrstva nespojí a propadá se. To je ale normální, čím řidší je infil tím víc se do něj první (a někdy i další) vrstva solid infilu propadá. Proto se vrstev solid infil tiskne víc. Já většinou používám 3.
Extrusion multiplier je nástroj, který používám pro kompenzaci různého chování různých plastů, nebo trysek. Není to o plynulosti dodávání plastu jak píšeš, ale o množství vytlačeného plastu. Slicer jím jednoduše násobí vypočtenou hodnotu posunu filamentu. Takže když na výtisku plastu přebývá, nebo se nedostává je to nejjednodušší cesta jak množství upravit.
Ještě mě napadá, že vynechávání výplně mi dělal malý proud motoru extruderu. Motor pokud neutlačil filament přeskočil u krok zpět a na výtisku se to projevilo vynecháním kusu výplně.
Omlouvám se, že píšu takhle nesouvisle. Reaguji na více příspěvků tohohle vlákna, tak je můj příspěvek trochu neuspořádaný