Kalibrační pomůcky jsou fajn, ale čím menší, tím horší přesnost, a navíc jsou jen pro jedeno nastavení tisku.
Výsledný rozměr závisí (mimo jiné) na napnutí řemene. Já to dělám tak, že k tiskárně přiložím kovové pravítko, a pomocí špičatého hrotu přichyceného k extruderu odjedu 200 mm. Hrot ukáže třeba na 200,5 mm takže kroky nastavím na 40000/200,5 = 199,5 (mám driver na 32 mikrokroků).
Test opakuji 2x.
Jinak tvarová přesnost závisí na mnoha faktorech, a nemá cenu kalibrovat tiskárnu podle výtisku. Ten bude totiž po změně parametrů zase jiný. (Ano, vím, že někteří to mají úžasně nastavené a stále přesné, nemusíte psát).
Důvody jsou jednoduché, už jsem ho tu jednou popisoval včetně fotky přez mikroskop.
Tvar extruze v závislosti na výšce je následující:
- ExtrusionAreax.jpg (21.97 KiB) Zobrazeno 5460 krát
Pokud tedy tisknete objekt širší, než jednou linkou, musí se tyto spojit, aby vytvořily ideální uzavřený povrch.
Tudíž kraje budou stále o malinko širší, a měřit je přesně mikrometrem nemá smysl.
- ExtrusionAreax 2.jpg (32.14 KiB) Zobrazeno 5460 krát
Základem je tedy přesný zkalibrovaný pohyb os XYZ.
Zbytek se musí doladit extruzí případ od případu. Zejména při změně teploty, materiálu, rychlosti tisku, a pod.
Stále někdo píše, že otvor 3 mm mu leze 2,5 mm. No ano, a je to správně. Malé perimetry se tisknou pomaleji (Slic3r, akcelerace, jerk) a tudíž vlivem teplotní roztažitosti materiálu toho leze z trysky více, než při normální rychlosti. Stejný efekt vzniká na vrchní vrstvě, která je krásně hladká, ale u krajů je více materiálu a zvedá se. Zde se projevuje akcelerace a jerku.
Takže pamatujte, že tisk je jen začátek. Pak následuje opracování, pokud má mít výtisk mechanický význam.